historie

Od soutoku Vltavy a Malše u Sokolského ostrova v Českých Budějovicích vyplulo 13. srpna 1922 7 statečných posádek přes 100 kilo vážících deblkánoí. Bratři Havlíčkové vedli v Županovicích již o 4 hodiny a tak usnuli u starého dědy v plavecké hospůdce. Za rozbřesku opět vyrazili. Praha u loděnice ČYK pod Vyšehradem je však nevítala jako vítěze. Těmi se stali Engstler s Richtrem na bílé kánoi „Lilly“. S baterkou a vytřeštěnýma očima zdolávali celou noc záludné peřeje a propusti. Dojeli a mysleli, že jsou druzí. Vytvořili rekord 27 hodin a 12 minut na trati bez zastávky, který již nikdy neměl být překonán. Od následujícího roku se již začalo jezdit na etapy a kanoistické „Budějovice“ se postupně staly jednou z největších sportovních akcí v Čechách.

Rozdělení etap se postupně měnilo podle vodních podmínek. Nejrychlejší čas 13:18:00 hod v závodě rozloženém do čtyř etap ve dvou dnech dosáhla dvojice Černý-Oták. Bylo to v době kdy mezi Budějovicemi a Prahou byla výhradně volně proudící řeka. První postavenou přehradou na Vltavě bylo v r. 1935 Vrané. To se jel závod po 13 nepřetržitých ročnících naposledy. V předválečné éře se pak jelo ještě v r. 1937 (v r. 1936 se závod pro přípravy na olympijské hry v Berlíně neuskutečnil), ale na startu bylo již jen 7 lodí.

Po druhé světové válce byl závod obnoven v roce 1948. Kategorie těžkých a lehkých deblkánoí a skládacích deblkajaků byly rozšířeny i o rychlejší švédský kajak jednotlivců i dvojic. Počet účastníků v 50. letech utěšeně narůstal, vypisovány byly i kategorie juniorů a veteránů. Měnil se počet etap a zastávek (6 etap ve 3 dnech), místo cíle (Veslařský ostrov, loděnice pražské Sparty v Braníku) a přibývaly i partie, které závodníci překonávali přesunem „po souši“. S postupným napouštěním Slapské a Orlické přehrady ubývalo přirozených úseků řeky a měnil se její charakter. Poslední 27. ročník závodu se uskutečnil v r. 1959 a zúčastnilo se jej přes 86 lodí.

„Budějovice“ měly svého velkého hrdinu, pražského truhláře Felixe, nejskromnějšího a neopravdovějšího vodáka. Daly mu sílu a vytrvalost, naučily ho zdolávat překážky a neznat únavu. Nejvíc se těšil do Žďákova, kde u tlustého hospodského Pavlíčka byla vždy připravena ve starých pivních sudech horká voda na koupání. Před válkou (postupně se Švejdou, Rusem a Karlíkem) i po válce (vždy s Kudrnou) vyhrál v kategorii deblkánoí celkem šestkrát. V roce 1955 se spolu s Kudrnou rozhodli zdolat „Budějovice“ naposledy. Překonali třiatřicet let starý rekord Engstlera a Richtra v non-stop jízdě časem 20 hodin a 10 minut.

V roce 2010, více než 50 let po skončení posledního ročníku legendárních „Budějovic“, se partička rychlostních kanoistů ze Zbraslavi a pražské Dukly rozhodla navázat na dlouhou tradici a uspořádala 1. obnovený ročník závodu. Tentokrát se závodníkům do cesty postavily navíc i přehrady Hněvkovice a Kořensko. Byl zvolen model tří etap ve třech dnech. Startovalo se v Budějovicích pod jezem u přístaviště Lannovy loděnice (necelý kilometr pod startem v historii u Sokolského ostrova) a navíc se zajíždělo první den na Otavu do Štědronína. Úsek cca 3 km před hrází Slapské přehrady se pak projížděl volně a nebyl započítán do celkového času. Vítězem se stal Junek z KVS Praha, v čase 13:09:40 hod. V roce 2011 odpadla „zajížďka na Otavu a cíl se posunul proti směru proudu Vltavy do pražských Hodkoviček k vodácké krčmě „U Sváry. O cca 6 km zkrácený závod proti předchozímu roku vyhrál Jambor z pražských USK, ve výborném čase 12:18:11 hod. Závod dokončily i 4 statečné ženy na deblkajacích, nejrychlejší byla dvojice Srnáková-Jamrichová, která tak utvořila ženský traťový rekord v čase 15:53:27 hod.

Závod navázal na tradici a stal se unikátním setkáním profesionálních i amatérských sportovců na rychlostních kajacích a kánoích, stejně jako na turistických lodích. V roce 2012 nás tak čeká celkově již 30. ročník obnovené legendy, kanoistických „Budějovic“.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *