Jiří Fuka

Moje „Ku Praze“ – jak jsme u nás na jihu říkali vodáckému závodu po Vltavě, Pražáci a spol. jezdili „Budějce“.

Neúnavností mé dcery Kamily bylo dosaženo toho, že:

  1. Zapůjčil jsem fotky z ročníku 1953 ke zveřejnění.
  2. Dostal jsem výtisk článku Přemka Duška Vzpomínka na vodácký supermaraton České Budějovice – Praha. Připomenul jsem si některé už zasuté zážitky i z jiných ročníků a z turistické plavby po téže trati z léta 1945. Dokonce jsem se dozvěděl i to, co jsem nezažil.
  3. A tak k věci: Rád bych napsal pár poznámek k vyprávění P. Duška o závodě v roce 1956, který se zmiňuje i o naší dvojici Polesný-Fuka, a případně je uvedl na pravou míru.

Jez České Vrbné – býval otevřený jen pro vory a závod Č.B. – Praha, takže jsme ho jeli bez vyzkoušení, ale se znalostmi jiných šlajsen, třeba Pozděraz poblíž Dívčího kamene nebo Plánský na dohled od Budějovic bývaly stále otevřené, a tak jsme sjížděli všechno, co bylo otevřené.

Hněvkovice – údajně jsme se tam tak potáceli, že v cíli etapy jsme měli náskok 2,5 minuty (oba údaje autora). Tak to naše potácení asi nebylo tak zlé… Po dojetí a večeři jsme byli převezeni do hněvkovického učiliště k přenocování.

2. etapa: První jez v Týně – štěstí jsme neměli, na rozdíl od poznatku autora. Nebylo čím opravovat, a tak za velmi častého vylévání jsme mířili do Červené. Hned po dojetí jsme začali pracovat na opravě netradičním způsobem: v lese jsme naškrábali ze stromů smůlu a Milan (Polesný) jako praktikující kuchař zařídil v kuchyni u kolegů rozehřátí smůly a prasklinu v lodi zalil. A to už nám bylo hej. I když, jak se ukázalo v Praze, smůlu jsme si vezli až do cíle. Byla to bramborová.

3. etapa: Cituji: „My už jsme nemohli riskovat …..od projíždění upustila i budějovická dvojice…“ Jsem naopak přesvědčen, že jsme dodržovali zásadu – co je otevřeno, jedem. Přenášeli jen „paďouři“.

Cíl: Podle autora „Vzpomínky“, kterého si osobně nevybavuju (Baďura – Janů ano), jsme v Týně ztratili 16 minut. V cíli to bylo víc nebo míň?

Závěrem zdravím všechny dosavadní i budoucí účastníky závodu Budějovice – Praha s přáním se někde potkat – podobně jako já před časem s Pedrem Dvořákem z loděnice v Podolí.

Ahoj!

Jiří Fuka

20.5.2014

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *