Budějovice – Praha

V r. 2013 se uskutečnil závod Budějovice-Praha i v non-stop verzi. Na startu v Českém Vrbném se sešlo 13 závodníků na 9 lodích, aby vzdali hold legendám závodu, které v jeho bohaté historii dokázali vzdálenost z Českých Budějovic do Prahy odjet najednou. V dochovalé historii se tak stalo pouze v r. 1922, kdy se 1. ročník závodu jel non-stop a v r. 1955, kdy se legendární dvojice Felix-Kudrna úspěšně pokusila vytvořit na této trati rekordní čas.

V r. 1922 nebyly na Vltavě ještě žádné přehrady, účastníci závodu museli překonávat množství jezů na dobových typech deblkánoí (údajně cca 100 kg vážících). Další překážkou byly úseky např. tehdejších Svatojánských proudů, které se nedaly překonat jinak, než koníčkováním. Naopak výhodou byla tekoucí řeka. Dvojice Felix-Kudrna v r. 1955 již musela bojovat nejen v té době ještě existujícími jezy v úseku České Budějovice-Solenice, ale i s “netekoucí” Vltavou na v té době již napuštěných přehradách Vrané, Štěchovice, Kamýk a čerstvě také Slapy. Stejně jako závodníci v r. 1922 se i Felix s Kudrnou vydali na start v Českých Budějovicích u Sokolského ostrova a do cíle dojeli v Praze-Podolí u loděnice Českého Yacht clubu pod Vyšehradskou skálou. Tehdy vytvořili nový traťový rekord 20 hodin a 10 minut, který již nikdy neměl být překonán…

V r. 2013 však organizátoři “klasických Budějovic” přišli s nápadem na uspořádání non-stop verze závodu s pokusem o překonání letitého rekordu Felixe s Kudrnou. Z původních 18 přihlášených lodí se v Českém Vrbném postavilo na start 9 statečných odvážlivců. Těsně po 4. hodině ranní, ještě za tmy, zazněl výstřel a vyrazilo se. Vepředu se utvořila skupina singlkajakářů na rychlostních lodí Mojžíšek, Šára, Laube a i další lodě se snažily jet alespoň ve dvojici. Z hlediska dokončení závodu bylo důležité zvládnout 50 km dlouhý úsek přehrady Orlík, kde se dá zejména zpočátku jen s obtížemi vylézat. Některé lodě využily 1 hodinovou pauzu na hrázi vodního díla k načerpání nových sil. Dále to byl již boj jednotlivých borců samotných. První závodníci odlehčili svým bolavým svalům přeběhem ze Zvírotic do ústí Musíku (8 km) a pak přeběhem přes legendární Kolnu (4,5 km). Zajímavostí byl i nefunkční modřanský jez, který zpříjemnil závodníkům závěr celého non-stop závodu rychlým prouděním Vltavy.

Jako první se v Praze-Hodkovičkách u vodácké krčmy “U Sváry” objevil Petr Mojžíšek a to hluboko před 19. hodinou, což byl pořadateli odhadovaný minimální čas dojezdu vítěze do cíle. Celkový čas 13:27:58 hod. je tak výrazným překonám času legendárních Felixe s Kudrnou. Samozřejmě je potřeba dodat, že trať letošního závodu byla o cca 11 km kratší a navíc zkrácená ještě dlouhými přeběhy s lodí na rameni. Přesto byl vítězem každý, kdo dojel do cíle a uznání si zasloužil i singlkanoista na rychlostní kanoi Vojta Mareš, který ukončil své putování již na hrázi přehrady Orlík po osmdesáti km statečného boje s bolavým kolenem i povětrnostními podmínkami. Porovnání s tehdejšími borci si ale zaslouží závodníci na turistických deblkanoích (nový rychlý typ “tripper”), kteří zvládli celou trať bez alternativních přeběhů, když nejrychlejší byli Herzán s Vlčkem těsně následováni Hermannem s Hajským. Závod měl i své působivé příběhy. To když borec na mořském kajaku Štěpán Chromovský zcela vysílen na hrázi slapské přehrady snad 4 hodiny přemlouval své tělo, aby pokračovalo dál. Zážitkem byl i doprovodný tým jihočeských kanoistů – turistických (obyčejných) deblkanoí Ouředník-Švec a Pinc Grofek, který svým závodníkům dopřával v pravidelných intervalech bohaté občerstvení.