Podvečer před závodem jsme dorazili na místo startu, já Petra, parťačka
Petra a support Michal. Po poradě a projítí tratě u pivka, jsme si
ugrilovali večeři a šli na kutě.

den 1
Ráno budíček. Skvělou snídani nám nachystal Míša a my se přesunuly na
rozpravu a první společnou fotku. Rozcvička a hurá na start. Dle našich
plánů jsme vyrazily v našem obvyklem tempu, hlavně nepřepálit začátek,
zněl jasný pokyn. Tempo jsme si udržovaly skvělé a za chvilku jsme už
viděly zámek v Hluboké nad Vltavou. Nádherný pohled, škoda, že nestíháme
fotit, no nic přenášíme prkna, napít a hurá dál. Pádlujeme a cesta nám
krásně utíká. Do cca 35km se cítíme obě skvěle. Okolo 50 kilometru
přichází únava, naše pohledy se střetávají čím dál tím častěji, ale
zatím ještě vždy s úsměvem kýváme, že dobrý. Michal na nás sem tam mává
od břehu a občas dodá pití, jak rády ho vždy vidíme snad není nutné
popisovat. Cesta tak rychleji utíká. Já na 60km začínám stávkovat. Moje
hlava si připustila nepřípustné myšlenky, dáváme si gel na doplnění
energie a zahlasíme fórek a s úsměvem frčíme do cíle. Hlava je už v
pohodě a přichází 63km a pocit štěstí a úlevy. Vidíme hrad Zvíkov a jsme
šťastné. Nikdy jsem žádný hrad neviděla raději. Michal mává a objímá a
plácá nás po ramenou. Přijely jsme a dokonce v námi stanoveném čase. 

🤣
Skvělé. Rozbité jako sáňky v létě, ale šťastné, že to dnes máme úspěšně
za sebou. Večeře a návštěva skvělých @fyzoši.
Byl to úžasný nápad mít při ruce Adama s Terezkou, kteří nám neskutečně
pomohli, tejpy nalepený, vitamíny snězeny a jupiiiii do postele.

den 2
Budíček…. Rozlámané vstáváme pomalu z postele a nepřipouštíme hlavě
jinou myšlenku, než “hurá bude start”. Obě víme, že dnes to bude těžké.
Snídáme vajíčka a Michal nás z hezkého kempu pod Zvíkovem veze zpět na
hrad Zvíkov, procházíme hradbami, bereme prkna z nádvoří a scházíme dolů
k vodě. Krásná krajina na nás po ránu dýchne studený a osvěžující vánek
a my rozcvičujeme svaly. Start. Pomalu s rozvahou udržet tempo, vyrážíme
na nejdelší etapu. Dnes projedeme Orlík i Slapy. Těšíme se na výtah
lodí, ještě nikdy jsme to neviděly. Orlík jsme přepádlovaly docela
rychle. Jupiiiii na výtah. Pod hrází je skvělý studený vzduch a ledová
voda. Osvěžíme se rychle vodou a pádlujeme dál. Povídáme si jen
minimálně. V poledne jsme si na Slapech vlezly do vody na osvěžení a
hned zase valíme dál. Michal nám po cestě dodává vodu a jídlo. Křeče v
nohou zachraňuje magnézko a žízeň hasíme litry jonťáků. Na Slapech nás
chytá protivítr cca 10km pádlujeme proti. Trénink ve větru se vyplatil.
Fórky, že známe přeci mnohem mnohem větší vítr, nás ženou kupředu.
Pádlujeme a stále pádlujeme. Myslím, že na Slapy nikdy na dovolenou
nepojedeme…. Motorové čluny se nás snaží shodit z paddleboardu,
naštěstí se jim to nepovedlo ani jednou. Začíná zapadat slunce, Michal
nám naposledy podává studenou vodu a nás čeká ještě 15km cesty. Musíme
máknout ať to stihneme za světla. Stmívá se. Na břehu v dálce vidíme
blikat světlo. Jak krásné světlo cíle to bylo snad nemusím ani
popisovat. 71km je za námi a my šťastné a veselé bereme do bolavé ruky
místo pádla pivo, které nám kamarádi podali v cíli. Tentokrát kemp za
všechny prachy, sprcha prý už neteče, jídlo nezbylo. Naštěstí máme
luxusní support, který pozdržel správce a ten nám dovolil hodit aspoň
rychlou sprchu. Hodily jsme do sebe rychle jídlo a hurá za Adamem s
Terkou do jejich FYZOŠI DODÁVKY…. Je téměř půlnoc a my lezeme unavené
do postele.

den 3
Ranní budíček, snídaně a hurá na start. Startujeme dříve než kanoisti,
tak jsme si musely pohnout. Popojíždíme na start autem a scházíme cca
600 metrů s prkny dolů z kopce k vodě. Mezi skalami protéká řeka Vltava
a tvoří krásné meandry. V ranním oparu pádlujeme a kocháme se neskutečně
krásnou přírodou. Pomalu nás dojíždí pevné paddleboardy, které jedou jen
poslední etapu. Za nimi pak i SUPeři David a Marek, kteří jedou dlouhou
a první kanoisti. Každou chvíli někdo zdraví a frčí okolo. Dnes to utíká
super rychle. Zrychlujeme, puchýře na rukou už necítíme a úsměv máme od
rána. Dokonce se nahlas občas zasmějeme. Průplav a poslední kilometry
závodu. Pádlujeme a užíváme si ten krásný pocit z dokončeného závodu.
Dnes už jen 31km. V cíli se smějeme, že dnes už to byl fofr. Terka nás v
cíli nestihla, neb jsme dnes mákly a jely rychleji než byl plán. Puchýře
na rukou jsou jediná věc co nás bolí. Myslím, že psychická a fyzická
příprava na závod a dobré zázemí nás dovedly s úspěchem do cíle.
Děkujeme Michalovi za úžasný support, bez kterého bychom to nezvládly
zcela jistě. Díky Adamovi a Terce z Fyzoši za opravu bolavého těla,
vážně nás to pak už nebolelo, jste úžasní. Děkujeme taky moc a moc
pořadatelům závodu Mojžovi a jeho ženě za možnost zúčastnit se. A díky
vlastní síle a odhodlanosti tuhle šílenost zkusit. Snad to nebylo
naposledy 

Pocit štěstí, že jsme jako první dvě ženy Petra a Petra dokončily závod
České Budějovice – Praha a ještě k tomu na nafukovacim paddleboardu
velikosti 12, což považuji za bláznovství je opravdu nádherný. Endorfiny
jsou boží věc.
Věřím, že my dvě ještě něco dáme 

‍♀️