Ačkoli to na jaře nevypadalo s pořádáním akcí příliš růžově, věřili jsme, že alespoň v nějaké formě se nám legendární vodácký závod Budějovice – Praha povede uspořádat. Nakonec se nám o víkendu povedlo úspěšně odjet 38. ročník v zavedeném třídenním formátu se vším všudy i se zahraniční účastí. Etapy oproti loňsku však doznaly drobných změn. První den jsme jeli 64 km z Českého Vrbného na Zvíkov a druhý den 64 km ze Zvíkova na Ždáň (Slapy). Jen třetí den zůstal stejný jako obvykle, 31 km zpod Slap do Prahy a to tak, aby se dal spojit s krátkým závodem. Na start se dlouhého závodu se postavilo 29 závodníků na plavidlech různého typu. Prozatím ještě stále převládají kajaky rychlostní či mořské, ale druhou nejpočetnější skupinou se staly stále populárnější paddleboardy s šesti startujícími. Tradiční účastníky doplnilo dost těch, kteří si chtěli vyzkoušet či zkrátka odjet tento vodácký ultra maraton. Po dlouhé době se do závodu přihlásily i čtyři ženy. Motivace závodníků byla jako obvykle různá. Někteří přijeli bojovat o umístění, další přijeli překonávat sami sebe a jiní zkrátka pobýt s kamarády na vodě.

V pátek ihned po startu se na čele závodu udělala skupina čtyř kajakářů, Petr Mojžíšek, Martin Kucián, Matouš Pavlík a Tomáš Mareš. Poslední jmenovaný měl před Podolskem smůlu. Zamotal se rybářům do vlasců, prásknul se a skupinu ztratil. Do cíle tak první přijela jen trojice s vteřinovými odstupy. Nedokončil jen jeden závodník, Josef Liška, kvůli zdravotním problémům. S velikou porcí kilometrů bojovaly zejména ženy na nafukovacích paddleboardech, ale do cíle se nakonec dostaly všechny ještě před osmou hodinou.

Do sobotní etapy ráno nastoupilo o dva závodníky méně. Pavol Skovajsa a Šárka Langová usoudili, že odjet celý závod je letos nad jejich síly. Ostatní postupně odstartovali směrem k hrázi VD Orlík, kterou překonali výtahem. U Zvírotic pak začínají meandry Vltavy, které lze zkrátit 8 km dlouhým přeběhem. Zde, pokud je čelo závodu vyrovnané jako letos, se závod dá rozhodnout. Tomáš Mareš jako jediný z vedoucí čtveřice se rozhodl přeběh nejít. Petr Mojžíšek si v horku křepenických polí vybojoval náskok necelé tři minuty na Martina Kuciána a oba pak měli výrazný odstup na Matouše Pavlíka, kterému se v běhu přiíliš nedařilo. Do cíle etapy v kempu na Ždáni nakonec přijel první Petr Mojžíšek s náskokem přes pět minut na Martina Kuciána. Tomáš Mareš překvapil Matouše Pavlíka tajnou domácí přípravou a přeběhem přes Starou Živohošť si nad ním zajistil dvě a půl minuty náskok. Do cíle dorazili nakonec všichni závodníci a závodnice. Pro ženy na paddleboardech to opět byl velmi dlouhý den, když na trati strávily přes třináct hodin!

V neděli před polednem odstartovala zpod slapské hráze poslední etapa závodu spolu se závodem Slapy – Praha, čímž se k závodníkům z Budějovic přidalo na startovní linii dalších třicet lodí. Tato skutečnost dokáže leckdy zamíchat celkovým pořadím dlouhého závodu a letos tomu tak skutečně bylo. Krátce po startu se na čele závodu vytvořila skupinka Petr Mojžíšek, Martin Kucián, Matouš Pavlík a Tomislav Dědič a začala odjíždět zbytku startovního pole. Matouš Pavlík se snažil pracovat na vysokém tempu, aby smazal svou ztrátu na Tomáše Mareše. Petr Mojžíšek si hlídal hlavně Martina Kuciána. Nakonec se pod Zbraslaví skupina postupně roztrhala a cílovou čarou projel první Petr Mojžíšek, čímž si zajistil své celkové vítězství v dlouhém závodě v čase 11:59:04 před Martinem Kuciánem a Matoušem Pavlíkem (všichni USK Praha). Vojtěch Mareš na C1 dokončil své desáté Budějovice a získal tak titul Železný Budmen. Vítězem krátkého závodu se výbornou jízdou stal Tomislav Dědič ze Sokola Písek v čase 2:15:14.

Do cíle dlouhého závodu nakonec dorazilo pět paddleboardů, z toho tři nafukovací. David Raab vyhrál s přehledem kategorii mužů. Petra Vrágová a Petra Horáčková svým absolvováním celé trati posunuly hranice toho, co lze považovat za možné. Jejich čas přes 29 hodin je výrazem urputnosti a odhodlání závod dokončit za jakoukoli cenu a toto jsou přesně vlastnosti, které si člověk sám na sobě může vyzkoušet při závodě Budějovice – Praha. Takže za rok zase ahoj!