Od soutoku Vltavy a Malše u Sokolského ostrova v Českých Budějovicích vyplulo 13. srpna 1922 7 statečných posádek přes 100 kilo vážících deblkánoí. Bratři Havlíčkové vedli v Županovicích již o 4 hodiny a tak usnuli u starého dědy v plavecké hospůdce. Za rozbřesku opět vyrazili. Praha u loděnice ČYK pod Vyšehradem je však nevítala jako vítěze. Těmi se stali Engstler s Richtrem na bílé kánoi „Lilly“. S baterkou a vytřeštěnýma očima zdolávali celou noc záludné peřeje a propusti. Dojeli a mysleli, že jsou druzí. Vytvořili rekord 27 hodin a 12 minut na trati bez zastávky, který již nikdy neměl být překonán. Od následujícího roku se již začalo jezdit na etapy a kanoistické „Budějovice“ se postupně staly jednou z největších sportovních akcí v Čechách.

Rozdělení etap se postupně měnilo podle vodních podmínek. Nejrychlejší čas 13:18:00 hod v závodě rozloženém do čtyř etap ve dvou dnech dosáhla dvojice Černý-Oták. Bylo to v době kdy mezi Budějovicemi a Prahou byla výhradně volně proudící řeka. První postavenou přehradou na Vltavě bylo v r. 1935 Vrané. To se jel závod po 13 nepřetržitých ročnících naposledy. V předválečné éře se pak jelo ještě v r. 1937 (v r. 1936 se závod pro přípravy na olympijské hry v Berlíně neuskutečnil), ale na startu bylo již jen 7 lodí.

Po druhé světové válce byl závod obnoven v roce 1948. Kategorie těžkých a lehkých deblkánoí a skládacích deblkajaků byly rozšířeny i o rychlejší švédský kajak jednotlivců i dvojic. Počet účastníků v 50. letech utěšeně narůstal, vypisovány byly i kategorie juniorů a veteránů. Měnil se počet etap a zastávek (6 etap ve 3 dnech), místo cíle (Veslařský ostrov, loděnice pražské Sparty v Braníku) a přibývaly i partie, které závodníci překonávali přesunem „po souši“. S postupným napouštěním Slapské a Orlické přehrady ubývalo přirozených úseků řeky a měnil se její charakter. Poslední 27. ročník závodu se uskutečnil v r. 1959 a zúčastnilo se jej přes 86 lodí.

„Budějovice“ měly svého velkého hrdinu, pražského truhláře Felixe, nejskromnějšího a neopravdovějšího vodáka. Daly mu sílu a vytrvalost, naučily ho zdolávat překážky a neznat únavu. Nejvíc se těšil do Žďákova, kde u tlustého hospodského Pavlíčka byla vždy připravena ve starých pivních sudech horká voda na koupání. Před válkou (postupně se Švejdou, Rusem a Karlíkem) i po válce (vždy s Kudrnou) vyhrál v kategorii deblkánoí celkem šestkrát. V roce 1955 se spolu s Kudrnou rozhodli zdolat „Budějovice“ naposledy. Překonali třiatřicet let starý rekord Engstlera a Richtra v non-stop jízdě časem 20 hodin a 10 minut.

V rámci své bakalářské práce vypracoval Petr Štumbauer v roce 2015 ucelený dokument o historii závodu.

V roce 2010, více než 50 let po skončení posledního ročníku legendárních „Budějovic“, se parta rychlostních kanoistů ze Zbraslavi a pražské Dukly rozhodla navázat na dlouhou tradici a uspořádala 28. obnovený ročník závodu. Tentokrát se závodníkům do cesty postavily navíc i přehrady Hněvkovice a Kořensko. Byl zvolen model tří etap ve třech dnech. Startovalo se v Budějovicích pod jezem u přístaviště Lannovy loděnice (necelý kilometr pod startem v historii u Sokolského ostrova) a navíc se zajíždělo první den na Otavu do Štědronína. Úsek cca 3 km před hrází Slapské přehrady se pak projížděl volně a nebyl započítán do celkového času. Vítězem na K1 se stal Radim Junek z KVS Praha v čase 13:09:40 hod, C2 kategorii vyhrála dvojice Kuta-Březina časem 13:47:30 a C2T Procházka-Míka v čase 18:39:31.

V roce 2011 odpadla „zajížďka na Otavu a cíl se posunul proti směru proudu Vltavy do pražských Hodkoviček k vodácké krčmě „U Sváry. O cca 6 km zkrácený závod proti předchozímu roku vyhrál Petr Jambor z pražského USK ve výborném čase 12:18:11 hod. Slušně obsazenou kategorii C2T vyhrála dvojice Odvárko-Vrdlovec časem 15:25:53. Závod dokončily i čtyři statečné ženy na deblkajacích, nejrychlejší byla dvojice Srnáková-Jamrichová, která tak utvořila ženský traťový rekord v čase 15:53:27 hod.

V roce 2012 byl závod opět třídenní, přespávalo se na Podolsku a na Staré Živohošti. Třetí den se nestartoval zpod hráze Slap, ale právě na Živohošti, což umožnilo nejrychlejším kajakářům využít běhu přes Kolnu. Na ní a za ní se taky odehrál ostrý boj mezi vedoucí dvojicí kategorie K1 Petrem Mojžíškem a Tomášem Ježkem. V cíli pak byl Mojžíšek o vteřinu před svým parťákem z USK v čase 12:25:00. Kategorii C2T opět vyhrála dvojice Odvárko-Vrdlovec v čase 16:01:39.

Rok 2013 byl pro Budějovice dvojitý. Nejprve v červnu si závodníci zkusili nonstop verzi závodu, který na K1 vyhrál opět Petr Mojžíšek v čase 13:27:58 a kategorii C2T dvojice Herzan-Vlček za 17:37:20. Více o tomto závodu najdete ve výsledcích. V srpnu pak se jel klasický třídenní závod s přespáním na Podolsku a Častoboři. Ten na K1 vyhrál Tomáš Pavlík v čase 13:14:10 a kategorii C2T vyhrála dvojice Venta-Hamák časem 17:19:34.

V roce 2014 se jel pouze jeden závod a to v nonstop verzi. Vítězem na K1 se stal Petr Mojžíšek o vteřinu před Tomášem Pavlíkem v čase 13:36:32. Stejně jako o rok dříve byl nonstop okořeněn běžeckými souboji Zvírotice-Musík a Kolnou. Kategorii C2T ovládla dvojice Venta-Hamák v čase 20:04:08.

V letech 2015 a 2016 se jel pouze krátký závod. Kvůli úpravám Hněvkovického jezu a také z organizačních důvodů dlouhý závod nebylo možné uspořádat.

V roce 2017 se opět povedlo uspořádat třídenní etapový závod se startem v Českém Vrbném, přespáním na Husárně a Skalici a cílem na USK Praha. Start třetího dne byl pod hrází Slapy, takže ani nejrychlejší závodníci nemohli využít zkratky přes Kolnu. Někteří však využili dříve nabyté zkušenosti a šli přeběh Zvírotice-Musík. V cíli byla nejrychleji posádka K4 Regulus Modřany Dufek, Zimčík, Škába, Diaz, která výrazně posílila a zúročila do času 11:55:55 leta zkušeností z tohoto závodu. Na K1 vyhrál Tomáš Pavlík v čase 12:38:46 a kategorii C2T opět vyhrála dvojice Venta-Hamák za 16:33:36.

V roce 2018 poprvé závod vyhrál zahraniční závodník a současně jako první byl v cíli na K1 pod 12 hodin. Matthias Schmidt z KG München vyhrál v čase 11:56:30 o čtyři minuty před Petrem Mojžíškem z USK Praha. Kategorii C2T vyhrála dvojice Herzan-Hamák za 16:36:03.

Rok 2019 se nesl ve znamení nonstop závodu. Ovládl jej Petr Synek v čase 16:22:08 před Joachimem Moritzem, který přijel asi dvacet minut poté. Kategorii C2T vyhrála dvojice Herzan-Ouředník v čase 19:25:09.

Závod navázal na tradici a stal se unikátním setkáním profesionálních i amatérských sportovců na rychlostních kajacích a kánoích, stejně jako na turistických lodích.

V roce 2020 nás čeká celkově již 37. ročník obnovené legendy, kanoistických „Budějovic“.